titulek   titulek   titulek
   
 
Jméno: Heslo:
menu
 
 
English
S.E.B.U.
 
 
Další
 
 
Portál
 
Návštěvnost
 
Nyní on-line: 17,
přihlášeno: 1.
Partneři
 
Město Kladno
   
Pražské služby, a.s.
   
PALABA
   
GA.M.E.S.NET
   
 
Webmaster
 
   
   

Zvíkov - seminář šermu a vrhaček

O víkendu 17. - 19. 5. 2013 SEBU pořádalo na jihočeském hradě Zvíkov seminář šermu a vrhacích zbraní. Program byl nabitý, a protože nám počasí přálo a chuť trénovat nechyběla, je opravdu na co vzpomínat. Aby reportáž nenabrala obludného rozměru, pokusím se být stručný.

Program…
Na hrad jsme se sjeli z různých koutů republiky v pátek v době večeře a hned po ubytování jsme nelenili a vyrazili na hrad chystat si živnou půdu. Postavili se terčovnice, cvičné figuríny a ostatní potřebné nářadí, a protože slunce viselo dostatečně vysoko nad obzorem, hned jsme si zaházeli noži, sekyrami a oštěpy. Do bungalovů jsme si tak nevědomky přinášeli první namožené svaly, ale ne poslední.

Sobota byla, co se týče množství trénování, hlavním chodem semináře. Po snídani jsme ihned vyrazili na hrad, kde nás čekal pestrý osmihodinový tréninkový jídelníček. V SEBU se podle oficiálních informací na stránkách uděluje 19 různých bojovnických titulů, jinými slovy se vyučuje technika 19 různých chladných, vrhacích a střelných zbraní. Na semináři jsem z tohoto celku napočítal 13 zbraní, které se nějakým způsobem během semináře dostaly ke slovu.

Kromě střelby lukem a kuší se probírala vlastně všechna témata, která SEBU vyučuje. Vrhalo se noži, sekyrami, oštěpy a kameny z praku. A pokud jde o trénink šermu, bylo by snazší vyjmenovat zbraně, které se během semináře nepoužili, než ty, které se použili.

Na večer jsme si dopřáli večeři, někteří z nás vyzkoušeli vodu hotelového bazénu a druhý den se proces opakoval. Program byl původně plánovaný do páté v neděli, ale plány trochu narušil kastelán, který měl v plánu hrad ještě před pátou zavřít. Rozhodnutí kastelána nikomu nevadilo, po víkendu jsme byli tak zmožení, že jsme seminář ukončili okolo půl čtvrté a vyrazili jsme domů.

Trénink…
Aby to nevyznělo, že jsme v neděli zbaběle utekli před pokračovanou námahou, bude dobré zmínit nasazení zúčastněných. Chuť na trénování byla veliká a i o pauzách mezi jednotlivými segmenty nebo o pauze na oběd jsme se z vlastní iniciativy přesouvali na stanoviště, kde jsme trénovali, na co zrovna byla nálada a hledali jsme si parťáky do dvojičky, ve které jsme si zkoušeli techniky. Tak vznikala fyzická únava.

K tomu jsme měli Milanův a Danův dohled, takže jsme nebyli ochuzeni o jejich náhled na věc a po část semináře jsme čerpali nejen z jejich, ale i z Ájových znalostí. Pokud tohle čte nějaký zbloudilý laik, tak mi věřte… Nechte si chvíli radit od lidí, kteří vám na jednu šermířskou akci dokáží vymyslet několik možných odvet, chvíli si to zkoušejte a jestli se vám po tom nezavařují mozkové závity, děláte něco špatně :-)

Při samotném tréninku jsme se točili kolem stanovišť ve skupinkách složených z různých zbraní. Z fotek to možná může vypadat trochu jako Libušín, ale dělání NE-historického šermu nabízí úžasnou volnost. Když nejsme spojení s konkrétním historickým obdobím, není divné, když na nádvoří vedle drilů s obouručáky probíhá souboj tesáku s gladiusem. V boji jeden na jednoho si pár šťastlivců vyzkoušelo i boj na schodech. Přiznám se, že kolik různých nestandardních situací ostatní vyzkoušeli, vlastně nevím. Hlavní náplní semináře pro mě bylo proniknout do tajů obouručáku a to je práce na plný úvazek.

Soupeře nám nedělali jen ostatní účastníci semináře. Odpustím si tady to dobře známé klišé, že jsme svoji největší soupeři sami (což je sice pravda) a budu materialista. Na Zvíkov jsme si přivezli staronové terčovnice a cvičné figuríny. Pro některé z nich to byla premiéra a trochu křest ohněm.

K mé velké radosti se znovu dali dohromady panáci na techniku chladných zbraní a přežili Zvíkov bez větší újmy, i když proti nim stály kopí nebo obouručáky. Nikdo jsme nepřetrhali ocelová lanka s terčíky, a i když jsme jim při svém snažení naložili vlastní chybou i někam, kde by se panák na techniku chladné zbraně mlátit neměl, viditelné škody nevznikly.

To samé se nedá říct o terčovnicích na vrhačky. Zajímavá by byla fotka „před“ a „po“ semináři. Na začátku vypadaly terčovnice jako něco, co jsem si třeba sám spletl s deskou hezkého dřevěného nočního stolku. Na konci bylo vidět, že se vrhači neflákali. Počet záseků ve dřevě bych počítat nechtěl a jako noční stolek bych si to domů taky nevzal. Jednoduše to vypadalo jako několik měsíců používaný špalek na štípání polen.

Pytel na oštěpy vydával při každém zásahu smutné lupnutí, ale smutek v nikom nevzbudil. Možná proto, že je vrhání silně návyková záležitost nebo možná proto, že to byl prostě jen hrubý pytel vycpaný polyuretanem.

Poslední neživý pomocník byl stojan na sekání. Není to něco, co bychom trénovali každý den, ale k výbavě správného šermíře znalost sekacích schopností své zbraně určitě patří. Pořád hledáme ideální sekací materiál a systém, který to drží v nehybné pozici. Na Zvíkov jsme si pořídili několik rohoží z internetového obchodu přes bojové sporty, ze kterých jsme byli trochu zklamaní, protože jsme si slibovali více (rozumějte větší rozměry a více sekacího materiálu).

Tesáky a šavle si s rohoží obmotanou kolem klacku poradili asi jako rozžhavený nůž s máslem, obouručák potvrdil svou devastující sílu a i já jsem si nakonec ověřil, že jeden a půlkou není problém useknout paži nad loktem. Při povedeném seku meč jen trochu zazvonil a prošel rohoží i klackem bez známky odporu, ostatní měli u svých zbraní podobnou zkušenost. Trochu překvapením byl pro mě rapír, který si taky dokázal poradit s klackem uvnitř rohože, i když ji celou naskrz nepřesekl (i když kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby měl nabroušené více než jen poslední 3 cm čepele…).

Vývoj techniky ostré zbraně a cvičebných pomůcek ještě není hotový, ale po víkendu bych řekl, že jsme se dostali na úroveň, kdy máme v rukou fyzický důkaz o funkčnosti technik a slušný základ pro pokračování na této cestě.

Závěrem…
Osobně jsem byl ze semináře nadšený. Program, přístup všech zúčastněných, prostory i počasí byly skvělé a zase jsme na pomyslné cestě za poznáním popoběhli o kousek dopředu. Te už jen doufám, že takovýchto akcí v SEBU uspořádáme a prožijeme ještě hodně.


Další fotky z akce od Milana
Další fotky z akce od Dana

Honza