Typy luků
Přímé luky
Ramena přímého luku jsou před napnutím v celé délce rovná. Mění se pouze jejich
průřez, tj. od středu ke koncům se zužují. Jsou celkem přesné, ale jen na kratší
vzdálenosti.
Některé přírodní národy používají takové luky ještě dnes a jako zbraň je
nelze v žádném případě podceňovat. Rovněž u nás se opět rozvíjí střelba z
přímých luků v kategorii long-bow (dlouhý luk).
V období vojenského rozmachu této zbraně (cca 1300-1500 n.l.) rostly postupně
použité síly nátahu od 70 liber (1 libra = 0,454 kg) zhruba až na 160-170 liber, jak
je možné spatřit v případě luků nalezených na potopené lodi Mary Rose. V
podstatě jakákoli kultura, která používala luky pro vojenské účely, dospěla po
jistém vývoji k podobnému výsledku, tedy luk 100-150 lbs a velmi těžké šípy z
tvrdého dřeva. To se týká třeba Číny za kultury Man-chu, tureckých
"artilery" luků, tak i feudálního japonska, kde Yumi dosahovala běžně 90
lbs nátahu. Výhoda silných luků spočívá ve schopnosti vystřelit velmi těžký
šíp, který díky své hmotnosti a tím pádem i vysoké kinetické energii proráží
nepřátelské zbroje. |
 |
Reflexní luky
Dalším vývojovým stupněm je luk zvratný neboli reflexní. Je pro něj
charakteristické, že při napínání tětivy na luk je třeba konce ramen zvrátit z
jejich výrobního tvaru proti směru výstřelu. Konce ramen si však tendenci k návratu
do tohoto výrobního tvaru viditelně zachovávají i při napnuté tětivě. Reflexy
významně ovlivňují výkon luku i rychlost výstřelu. Výkon reflexního luku je
podstatně vyšší, než výkon luku přímého. Luk se ale ve výstřelu chová
neklidně a jeho zpětné rázy se přenášejí do střelcovy ruky. Rozkmit ramen má za
následek i menší přesnost střelby. |
 |
Deflexní luky
Ve snaze odstranit negativní vlivy reflexního luku, byl vytvořen luk hluboký neboli
deflexní. Střed luku je vyroben tak, že z něho vycházející ramena se výrazně
naklánějí směrem ke střelci a to ještě před napnutím tětivy. Konce ramen jsou
opatřeny reflexy, které jsou také u tohoto luku patrné i po napnutí tětivy. Výkon
deflexního luku je nižší než u luku reflexního, ale ve výstřelové fázi se chová
klidněji a co do přesnosti zásahů je spolehlivější. |
 |
Deflexně - reflexní luky
Jako kombinace luku reflexního a deflexního vznikl luk deflexně-reflexní. Spojuje v
sobě velký výkon luku reflexního a značnou přesnost luku deflexního. Střed luku je
deflexní, což zajišťuje kvalitu střelby, ramena jsou výrazně reflexní a dodávají
šípu velkou počáteční rychlost. Pro své výborné vlastnosti se tento typ luku
uplatňuje i v současné závodní lukostřelbě. |
 |
Kladkové luky
Tyto luky využívají při ohýbání ramen a tím napínání luku principu
kladkostroje. Jsou opatřeny dvěmi kladkami, osazenými na koncích ramen, které mají,
podle konstrukce luku a podle potřeb lukostřelců, různé velikosti i tvary. Kladky a
tím i ramena, která jsou oproti reflexním lukům mnohem kratší, jsou propojeny
napínacími lany, k nimž je připojena tětiva a nebo jsou lana i tětiva z jednoho
kusu. Pro použití na závodech, pořádaných podle pravidel FITA, mohou mít kladkové
luky výkon max. 60 lbs. Tento výkon je ale i tak velmi velký a při překonávání
prvního odporu luku při nátahu je třeba krátkodobě vyvinout značnou sílu. Jakmile
se ale do napínání luku zapojí kladky, poklesne postupně, podle typu kladek,
potřebná napínací síla o 1/3 až o 2/3. Kladky po svém dotočení způsobí, že
další napínání již není v podstatě možné, čímž signalizují ukončení
nátahu. Během míření tedy střelec nedrží v tahu plný výkon luku, ale jen jeho
část. |
|
Luky mimostředové a středové
Mimostředové - luk je při pohledu po nebo proti směru
střelby symetrický. Zakládka může být umístěna jak na levé, tak na pravé straně
luku. Šíp z takového luku směřuje u praváků výrazně doleva. K závodní střelbě
se tento druh luku nepoužívá, svojí výhodu může mít při výcviku nováčků,
neboť ho lze vybavit jak pro leváky, tak pro praváky. Dále se ho ze stejného důvodu
dá použít při různých akcích, kde se střelby v rámci zábavy zúčastňují
praváci i leváci.
Středové - podélná osa středu luku je nad držadlem
vychýlena u praváků vpravo a u leváků vlevo a po cca 25 cm se zase vrací do
původní roviny. Tak vzniká na luku tzv."okno". To umožňuje, aby šíp byl
hrotem "vyložen" z luku jen tak, jak to vyžaduje správné seřízení tohoto
parametru. Středy jsou vyráběny v provedení pro praváky i pro leváky, kterých je v
populaci průměrně 12%. Přesto, že nářadí pro leváky není nadbytek, je asi
lepší ponechat každému "jeho ruku" a nepředělávat střelce kvůli
nářadí a to i s ohledem na tzv. řídící oko. Někdy se ale přesto může stát, že
střelec který je pravoruký či levoruký, má řídící oko opačné. To se projeví
tím, že nováček "kroutí" hlavu kolem tětivy a z 10 metrů zcela míjí i
velkou terčovnici. Pak je třeba zvážit, co bude s ohledem na svěřence výhodnější
přestavět. Toto rozhodnutí je ale třeba udělat rychle. Pokud to nejde, je lepší
nácvik střelby do doby rozhodnutí zcela přerušit. Přednost by měla ale dostat
střelba podle řídícího oka.
Výkon luku
Je dán zejména silou, potřebnou k ohnutí ramen tak, aby bylo dosaženo požadované
délky nátahu. Luk pak vloženou pomalou sílu dokáže přeměnit na sílu rychlou,
výbušnou, která je usměrněna do jednoho bodu - hrotu šípu.
Síla, potřebná k napnutí luku na 28" ( 71 cm ), je na ramenech vyznačena v
librách ( 1 lbs = 0,454 kg). Podle této hodnoty si může každý vybrat tak výkonná
ramena, jaká potřebuje pro dostatečný dostřel při náměru, který ještě dovoluje
na nejdelší vzdálenosti kvalitní míření. Ve sportovní střelbě podle pravidel
FITA se síla luků pohybuje u mužů mezi 38 - 45 lbs, u žen od 30 do 36 lbs. V našem
pojetí střelby není tak vysoká hodnota nutná, neboť se střílí zpravidla na
kratší vzdálenosti (do 30 m), zatímco střelci FITA střílí na 70 až 90 m.
V praxi je však výběr zcela individuální a vychází z tělesných proporcí a
fyzické síly. Střelec s delším nátahem získává u stejného luku vyšší výkon
než střelec s nátahem kratším. V poslední době se stále více uplatňuje zásada,
že každý střelec by měl mít luk jen tak "těžký", jak pro svůj výkon
nezbytně potřebuje. Přílišná námaha při napínání luku se časem projevuje
chybami ve střeleckém stylu a u mladých střelců, kteří jsou ještě v tělesném
vývoji, může dojít k nežádoucímu přetěžování postavy. Proto je třeba zejména
při výcviku používat lehčí luky a zatížení zvyšovat postupně, s ohledem na
potřebu dostřelit větší vzdálenost.

Sestavil Stanislav Rataj
Prameny: www stránky J.Dřízala, kniha Lukostřelba od A do Z, diskuse na serveru www.scherm.cz |