titulek   titulek   titulek
   
 
Jméno: Heslo:
menu
 
 
English
S.E.B.U.
 
 
Další
 
 
Portál
 
Návštěvnost
 
Nyní on-line: 25,
přihlášeno: 0.
Partneři
 
Město Kladno
   
Pražské služby, a.s.
   
PALABA
   
GA.M.E.S.NET
   
 
Webmaster
 
   
   

Seminář v Nezabudicích podzim 2006

Příjezd -27.9.

S Matíkem jsme vyjížděli z Kladna, až kolem deváté večer. Cestou nabíráme zbloudilé účastníky semináře táhnoucí se s velikými batohy a dvouručákem na zádech ve strmých serpentinách k cíli, který se skrývá pod neprůhlednou zástěnou tmy. Myslím, že mohou mluvit o šťastném osudu, že nás potkali, protože nevím, nevím, jak by tu naší lesní táborovou základnu našli. Nicméně po nutném přebagážování auta, jedeme vesele dál ve čtyřech, vstříc novým dobrodružstvím. Ve 21:45 slavnostně přijíždíme na místo určení, leč nikdo nás nevítá. My si z toho ale neděláme těžkou hlavu, protože jsme důvtipní a tedy jsme se dovtípili, že nejspíše všichni nočně střílí. Po vystopování Dana po červených světýlkách se ubytováváme, rozbíjíme stany (samozřejmě, že je nikomu neničíme, ale stavíme ty své). Nevím, jak kdo, ale já pro tuhle chvíli tuhnu a spím..

Den prvý-28.9.

V 7:00 nastává pro mě drastické vstávání do chladného ranního oparu. Následuje nemilosrdná rozcvička, ale musím přiznat, že po doběhnutí (v mém případě by se dalo mluvit o doplazení) nám už zima opravdu není – v mikinách se nám totiž vytvořilo tropické mikroklima a začínáme postupně odhazovat svršky. Potom přichází toužebně očekávaná snídaně, která nám zaplní naše, již při rozcvičce zpívající, bříška..

Pak začíná první výcviková hodina, spočívající v základech tesáku, která je provázena lehkým mrholením. Mistr nám povídá o jeho konstrukci, vlastnostech a základních pohybových prvcích. Takže i ti, co se v SEBU objevují nějaký ten pátek, se mohou dozvědět nebo alespoň osvěžit si zajímavé věci a poznatky o tesáku. Po teoretické části nastává část praktická, tzn. pro úplně začínající:“ Kroky, kroky, kroky.“ pro pokročilejší to znamená: „Sjeďte si začátky a dril.“ (musím přiznat, že začátek trošičku nůďo, ale také musím poznamenat, že opakování je matka moudrosti a v opakování, jak mi jednou řekl jeden moudrý muž, se skrývá část klíče k pokladu). Během této hodiny přijíždí i Olomoucká a Šternberská část účastníků a tudíž se naše řady k všeobecné radosti rozšiřují.

Po malé přestávce se všichni s vervou vrháme do dalšího kola výcviku. Tentokrát už nás čekají útoky s obranami, takže žádná flákárna. A stále dokola, dokolečka: „Prim, sekond, terc,…, prim, sekond, …“ Po dvouhodinové hodině nám pěkně vyhládlo a tak jsme Evku s Míšou div nesežrali i s hrncem.

Ve třetí části jsme se všichni pěkně zapotili, polámali nebo přinejmenším alespoň otlačili, protože se jely páky a pády, ty pády, ojojoj. Zvalchovali jsme pořádný kus země a při pákách v některých případech i pěkný kus soupeře.

Následuje pauza a čekání na setmění s večeří a noční střelbou, tento čas si každý užívá podle libosti, vyplňuje ho vrháním, nikoli večeře ani šavle ani tesáku, ale nože se sekyrou případně hvězdicí. Někdo skotačí s poikami, jiný si opakuje, co se dnes naučil, najdou se i tací, kteří krafou s jinými krafajícími. Noční střelba a ku podivu po momentu zakuklení do spacáku zase tuhnu a usínám.

Den druhý-29.9.

Podzimní ráno, mlhavé a chladné. Vstávám. Teplý spacák se stává jen vyhaslou vzpomínkou. Lehká rozcvička nás oprošťuje od každoranní rozvláčnosti a zalepených očí. Dobrá snídaně hřeje v žaludku i na duchu.

Po snídani odcházíme na louku vosích hnízd střílet dálku. Střílela se stovka i pětasedmdesátka, k vlajce a linii. Nádherný pocit byl, když se všichni postavili a stříleli salvu. Do ticha a zvedajícího se oparu zazněly povely, ozvěnou byly odnášeny po hřbetech skal a stráních do nedohledna, pak to ticho pročísl svist vystřelených šípů a nehlučné dopadání připomnělo jarní déšť, který vyťukává na okna srubu svoji melodii. Vyzkoušeli jsme i střelbu po zvuku se zavázanýma očima, mohlo by se zdát, že je to brnkačka, ale opravdu není.

Po obědě se jely drilové techniky tesáku a člověk se tak nějak seznamoval s jeho vlastnostmi, kdy se jak chová, kam až dosáhne, a kde už ne. Jakou sílu a rychlost má úder vedený ze zápěstí, lokte a celou paží.

Před noční střelbou někdo meditoval, někdo si šel zaházet s prakem a po setmění se šlo střílet. Aaa… oblíbená část dne, hurá do postýlky.

Třetí den -30.9.

Dnešní rozcvičku nám Matík pěkně osolil, ale příjemné bylo cvičení pro kloubní pohyblivost, kde se všichni krásně protáhli a alespoň částečně uvolnili namožené svaly. Následovalo cvičení s tesákem, tzn. zahajovací techniky a rozvinutí akcí plus samozřejmě opakování s drilem nechybělo. Smyky a odsmyky jsou celkem náročné na citlivost, splynutí ruky se zbraní a zahajování souboje je pro mě jedna z nejnáročnějších věcí.

Odpoledne bereme luky, šípy, „lovnou zvěř“ a vyrážíme do lesa na loveckou stezku. Atmosféru dokresluje padající listí, které tvoří zlatožlutý nádech podzimu. Na stezce si můžeme vyzkoušet i dolet našich šípů. Zvěř přes neúplně dokonalé mimikry polyuretanu nám i občas uniká, ale nakonec jí stejně někdo sejmul. V podvečer usedáme na skále nad Berounkou a cítíme téměř hmatatelnou energii zapadajícího slunce. Po chvilce se vydáváme nabiti k táboru zpět přes pole, louky, lesy. Na lukách vystřelujeme poslední salvu k linii a den pomalu uhasíná v posledních bronzových nitkách.

Po večeři nás čekalo posezení a polemizování o boji, historii, filosofii a Drobček nám přečetl i pár slov z manuskriptu. Kdo byl příliš znaven, šel do hajan, kdo měl chuť a sílu, pokračoval ve volné diskusi.

A co následovalo pak? No přece útulný spacáček. Taky tedy musím říct, že se Daneček vyznamenal a připravil nám i teploučkou vodu, za niž jsem byla, a nejen já, velmi vděčná.

Čtvrtý den -1.10.

Poslední den, trochu smutné vstávání. Musím ale přiznat, že bylo asi moje nejrychlejší, protože když člověka tlačí čas, vybičuje se někdy k podivuhodným výkonům

Dopoledne se sjížděly znovu zahajovací akce a rozvinutí boje.

Obídek a závěrečná hodina, kdy jsme se rozdělili na půl a každého z nás si vzal Mistr nebo Mat na chvilku do parády a ukázali nám přibližně směr, kterým se máme dívat. Ještě nás čeká dlouhá cesta. Na rozloučenou nám vysvitlo ještě slunce. Balíme a plni dojmů a pojmů se vracíme zpět domů.


Kristýna Mikulková