titulek   titulek   titulek
   
 
Jméno: Heslo:
menu
 
 
English
S.E.B.U.
 
 
Další
 
 
Portál
 
Návštěvnost
 
Nyní on-line: 17,
přihlášeno: 1.
Partneři
 
Město Kladno
   
Pražské služby, a.s.
   
PALABA
   
GA.M.E.S.NET
   
 
Webmaster
 
   
   

Tábor Manětín 2012

Rok utekl jako voda a zase tu máme - přesněji je už za námi - náš letní lukostřelecký tábor. Pro letošní rok nastala jedna veliká změna a to změna místa konání tábora. Z Nezabudic - dalo by se říci z tradičního místa - jsme se letos přemístili na táborovou základnu Manětín u Vuršova mlýna.

Tato základna nabízí kapacitu zhruba dvojnásobnou než jsme byli schopni naplnit sami, a tak jsme letos sdíleli táborový prostor i některé aktivity se spřáteleným oddílem Pand z Kladna. Toto společné působení mělo pochopitelně některá úskalí. Zvykali jsme si na sebe navzájem, zezačátku docházelo k drobným nedorozuměním, ladil se společný program... ale během prvních dnů se tyto nedostatky odstranily...

Tábor Manětín byl vybrán kromě jiného i proto, že nabízí vhodné, dalo by se říci až nádherné ;-) prostory pro náš lukostřelecký program. Měli jsme k dispozici obrovskou louku pro dálkové střelby, členitý lesní prostor pro loveckou stezku, i stanoviště s ideálním protisvahem pro "krátké" disciplíny.

První dny se nesly v duchu seznamování se s prostředím, stavění lukostřeleckých stanovišť a postupného začátku lukostřeleckého programu. Začínalo se jednoduššími disciplínami počínaje terčovou střelbou na rozstřílení a upevňování návyků, odstupovou střelbou a také už dálkovou střelbou "na vlajku". Úplné začátečníky si Leontýna vzala na stanoviště vybudované v tábořišti za jídelnou, kde se učili základy. Brzy se ale přidali k těm ostatním, a účastnili se běžného lukostřeleckého programu. Ostatní - více či méně zkušení - se střídali po družstvech na těch třech stanovištích zmíněných dříve. Ta byla rozmístěna na dvou velikých loukách oddělených lesíkem. V tomto lesíku (v podstatě to byla jen malá část - výběžek - rozsáhlých okolních lesů) mezitím Milan s Danem postavili loveckou stezku, takže brzy jsme naše lukostřílení rozšířili i na tuto disciplínu. Lovecká stezka v tomto místě byla opravdu velmi zajímavá, neboť terén zde je velni členitý. A tak i na tomto malém prostoru jsme měli možnost vyzkoušet si střelbu za rozličných podmínek. Popisovat toto místo by bylo dosti náročné, proto vás raději odkážu na fotky v galerii. Později se v tomto prostoru postavila i disciplína střelby na jedoucího jezdce na koni tzv. Mongol. Na přední louce se nejdříve na dvou zástěnách střílely terčovka, odstupovka, rychlostřelba, kombaty a v průběhu druhého týdne se zde připravily další disciplíny jako osvobození rukojmího, létající kolečka a kutálející se kolečka. O víkendu v polovině tábora si lukostřelbu pod naším vedením vyzkoušeli i děti a vedoucí z oddílu Pand.

Jedním z nejpůsobivějších lukostřeleckých zážitků byla určitě noční střelba. Když se setmělo, vyšel celý náš lukostřelecký oddíl na tmavou, měsícem jen slabě ozářenou rozlehlou louku. Kromě linie asi třiceti temných postav byly vidět pouze míhající se záblesky naráz zakládaných šípů opatřených svítícími tyčinkami, na povel zvednutých, zamířených a konečně vystřelených k hořící louči vzdálené asi sto metrů. Pohled na ně byl nádherný – světélkující šípy vypadaly jako padající hvězdy a zářivé salvy měly úžasnou atmosféru. A po dopadu se naskytl krásný pohled na louku posetou různobarevnými světelnými body – každý šíp byl vidět, a tak se (na rozdíl od denní střelby) žádný neztratil. Ani střelecké výsledky nebyly špatné – mnoho šípů bylo v bezprostřední blízkosti louče.
Vzhledem k pokročilé hodině se pak většina střelců odebrala spát, přesto ale někteří starší lukostřelci, nyní už samostatně, v „lukostřeleckém ohňostroji“ ještě nějakou chvíli pokračovali. Drnčení tětiv teď bylo slabší, nikoliv však atmosféra světelných záblesků na pozadí setmělé oblohy orámované černými siluetami stromů. Všichni jsme měli možnost užít si tu nenahraditelnou estetickou stránku lukostřelby, pocítit energii a efekt skupinové akce, a zároveň se přesvědčit, že dobře se dá střílet i ve tmě.

Nedílnou součástí táborového dění byla pochopitelně celotáborová hra společná pro nás i Pandy. Děti byly pro CLTH rozděleny do družstev smíšených z dětí obou oddílů. Hra byla letos na téma filmu Slepičí úlet, takže se vše točilo kolem tohoto tématu, a tak se i názvy družstev odvíjely od názvů různých plemen slepic. K tomu připravila Leontýna i tabulky popisující vlastnosti jednotlivých plemen - od vzhledu až po nosnost pro poučení (Holokrčky, Hedvábničky, Leghornky, Sebritky a další) součástí CLTH tak byly různé slepičí úkoly. Kromě toho ale děti soutěžily i v klasických sportovních disciplínách - vybíjená, ringo... mimo soutěž potom zkusili frisbee-golf a softball.

Pokračuje Péťa... Omlouvám se, ale nějak se mi nezadařilo napsat tento článek dřív, takže už mysl ochabla a já si nepamatuji všechno, co se stalo. Každopádně vím, že i když jsem se vrátila, tak už se mi pletly jednotlivé dny dohromady, takže se omlouvám, když něco proházím nebo vynechám.

Jelikož jsem se kvůli závěsu na ruce nemohla zúčastnit tábora už od začátku, přijela jsem až s Danem. Tábor byl už rozeběhnutý, stejně jako celotáborová hra. Vyměnila jsem si post s Lídou a postupem času jsem začala poznávat všechny děti, jak ty naše, tak i Pandy. Lukostřelecké podmínky na táboře byly skvělé a v polovině pobytu nám kluci postavili most přes potok, který jsme museli zdlouhavě obcházet, takže jsme si ke stanovištím zkrátili cestu. Disciplíny byly všechny možné, ale děti byly stejně nejvíc nadšené, když jsme jim dávali za odměnu bonbony. To se potom snažily, jak jen mohly. Průběžně se jim zapisovaly výsledky, které se pak započítávaly do jejich hodnocení. První soutěž do celotáborovky (kterou já si pamatuji) bylo sestřelování vajíček ze stromů. Děti to bavilo, bylo vedro a tak pro ně hrátky s vodou byly příjemné zpestření. Vedra neopadávala a tak jsme se chodili koupat do bazénu a hráli jsme i spousta her s vodou. Děti bavily i noční hry. Jednou počítaly vajíčka ve snůškách a podruhé si sfoukávaly svíčky navzájem. Celou dobu, když byl čas, trénovaly i na softball, což byl pro mnohé oříšek a asi by potřebovaly více času, aby si tento sport zamilovaly. Jednoho dne jsme se dozvěděli, že půjdeme někam na výlet. Rozhodli jsme se pro Rabštejn. Na Rabštejn jsme došli, naštěstí byla část lesem, i přesto nám bylo hrozné vedro. Od nějakých hodných lidí jsme si mohli ze studny natočit vodu, které jsme měli už málo. Pro odpadlíky přijela Jana a odvezla je do tábora. Zbytek vyrazil dále. Cesta zpět byla skoro jen podél potoka a tak jsme se v něm mohli i vykoupat. Večer jsme chtěli jít spát na kopec, ale nebylo na to počasí. Bohužel se nám až do konce tábora nepodařilo tohle přespání uskutečnit, takže doufáme, že se to příští rok povede. Na děti čekala poslední hra, Slepičí olympiáda. Dan si propůjčil Slepičí hymnu od Klíčů a tak jsme za chvíli jen kdákali a kdákali. Všichni měli na sobě táborová trička a běhali od jedné disciplíny ke druhé. Nakonec dostali všichni na prvním až třetím místě diplom, kterého si moc cenili. Vyhlášeny byly i výsledky celotáborové hry. Bylo to dost nerozhodné. Poslední večer nadešel a s ním i příprava táboráku, který mělo na starost SEBU. Nakonec se po všech útrapách povedl a vyhlásila se zde i naše soutěž. Každý dostal drobnůstku a úspěšní i něco k tomu. K táboráku měl každý něco připraveného, ale počasí nám nepřálo, proto se musely scénky uskutečnit v jídelně. Nasmáli jsme se dost, ale na pravý táborák to nemělo.

Tábor se nám moc povedl a těším se na příští. Péťa Sýkorka

Jak už vyplynulo z textu, personální obsazení tohoto tábora bylo proměnlivé. Pouhý týden před táborem totiž Péťu na kole srazilo auto. Ačkoliv zranění nebylo vážné, vyřadilo ji z lukostřeleckého působení na celou dobu tábora, a co víc, prvního týdne se nemohla účastnit vůbec. Naštěstí se na ten týden podařilo najít náhradu v osobě Lídy, která se zrovna vracela z dovolené. Chybějící Péťu zastoupila znamenitě. V polovině tábora si děvčata předala pomyslné žezlo, a Lída, ač nerada, odjela zase domů. Podobné trable potkaly i Dana. Toho ale nikdo nepřejel, jen musel nutně odjet do práce. Dana zase zastoupil Petr.

Kolektiv autorů: Petra, Lída, Bob