titulek   titulek   titulek
   
 
Jméno: Heslo:
menu
 
 
English
S.E.B.U.
 
 
Další
 
 
Portál
 
Návštěvnost
 
Nyní on-line: 41,
přihlášeno: 0.
Partneři
 
Město Kladno
   
Pražské služby, a.s.
   
PALABA
   
GA.M.E.S.NET
   
 
Webmaster
 
   
   

Tábor Nezabudice 2011

K napsání tohoto článku jsem se rozhodl prakticky ještě než tábor začal. Z důvodů pracovních, rodinných a jiných, k nimž patřila především únava a z ní vyplývající neschopnost v klidu vzpomínat a spřádat nitky myšlenek pěkně dohromady, tuto reportáž píšu až nyní - v době, kdy se již kvapem blíží tábor další. Před časem na jednom tréninku mi kdosi řekl "Chceš psát reportáž z loňského tábora? A není to už zbytečný?" No, já říkám "není" :-) Kdo z nás si pamatuje, co bylo loni? A co za 5, 10 let? Kdyby jsme si k tomu sedli všichni, tak to dohromady dáme, ale za pár let už to bude problém... ... a to by byla škoda, protože to byl krásně prožitý kus společného života.

Vzhledem k tomu, že takto jsem začal "psát" už asi dvakrát během roku a nakonec nedopsal, není ani teď jisté, že se mi to podaří. Ale mám dobře našlápnuto, právě proto, že jsem se už dostal až sem. :-) Vzpomínky jsou už jen mlhavé, a tak začnu trochu oklikou. Snad se mi během psaní něco dalšího vybaví.

Nezabudický tábor leží v údolí Tyterského potoka, který tábořištěm téměř protéká. Je obklopen lesy na prudkých svazích, jen dole v údolí jsou otevřené prostory - louky - na kterých probíhala značná část našich aktivit. Jak už název tábora a zaměření našeho spolku napovídá, jednalo se z velké části o aktivity lukostřelecké. Lukostřelbě byla vyhrazená louka na pravé straně potoka hned vedle tábora. Bylo to "pár kroků" - průchod po lávce kolem umýváren a byli jsme na místě. Tam probíhali všechny terčové disciplíny krátké i dlouhé, střelba k vlajce, králíci ... průběžně podle potřeby jsme stanoviště upravovali i pro další disciplíny dynamické - kutálející kolečka či střelba na jezdce. Po zkušenostech z minulého roku jsme prostory před terči už předem vybavili dřevěnými rohožemi, a tak jsme se tentokrát nemuseli brodit blátem pro šípy po každém dešti.

Pouze "loveckou stezku" jsme postavili v lese nad Nezabudicemi cca. 2 km od tábořiště, protože tam na to byl vhodnější terén. Tuto část lesa jsme využívali i pro hraní různých táborových her - boj o vlajku nebo "takovou tu, jak se nosí a schovává číslo na čele" nemůžu si vzpomenout jak se to jmenuje :-)) Trochu škoda, že cesta nahoru a dolů vždy zabrala dost času, o který jsme museli zkrátit vlastní program. Na druhou stranu dětem po procházce řádně vyhládlo a následný oběd či večeře v nich mizel bez velkých protestů. Ono ostatně nebylo proti čemu protestovat, protože naše kuchařka Jana vyvařovala znamenitě. :-)

Na tomto táboře se objevil, a v hojné míře využíval nový prvek - svítící tyčinky. Chemické světlo, které se dalo stočit do kroužku, jsme využili jak k nočním hrám, tak k noční lukostřelbě. Polepili jsme jimi terče a večer po setmění zkusili noční terčovou střelbu. Byla to zajímavá zkušenost pro všechny - trefovat se do terče jen spoře osvětleného těmito tyčinkami. Mnohem lepší zážitek, byla ale noční hromadná střelba k vlajce. Každý střelec měl na svém šípu svítící tyčinku, a tak se při hromadných výstřelech na kratičký okamžik temná noc probarvovala světelnou duhou. Další zážitek pak byl příchod k místu dopadu kolem vlajky, kde zabodané osvětlené šípy vytvořili velmi působivou scenérii.

Z herních aktivit se mi vybavuje třeba ta, kdy měli děti v družinách pronést tajnou zprávu nepřátelským územím - nejlépe nepozorováni. No, dopadlo to tak, že většinou děti vsadili na rychlost svých nohou, případně na početní převahu při setkání s hlídkou :-), a moc skrytě nepostupovali... :-|

Zajímavá byla také orientačka s busolou, kterou dětem připravil Honza s Petrou. Bylo zajímavé sledovat výsledky a postupy v jednotlivých skupinách... Tohle bude chtít příště zase zopakovat.

Nenapadá mě už nic moc, co by se dalo napsat. No, vlastně vybavil se mi ještě celodenní výlet do Rakovnického bazénu, při dlouhodobých deštích. Bylo to příjemné zpestření a odreagování s plaveckými soutěžemi a dováděním. Jinak se pochopitelně hrály běžné týmové hry jako Ringo, Vybíjená atd., opékali jsme buřty u táboráku, zpívali písničky a hráli karetní / deskové / společenské hry z Danovo zásobárny.

Myslím, že už je to definitivně všechno na co si vzpomenu a co jsem schopen nyní nadatlovat do počítače. Příští reportáž budu muset napsat dříve :-) a nebo mi s tím třeba ještě někdo pomůže. ;-) ;-) ;-)

Bob