titulek   titulek   titulek
   
 
Jméno: Heslo:
menu
 
 
English
S.E.B.U.
 
 
Další
 
 
Portál
 
Návštěvnost
 
Nyní on-line: 22,
přihlášeno: 0.
Partneři
 
Město Kladno
   
Pražské služby, a.s.
   
PALABA
   
GA.M.E.S.NET
   
 
Webmaster
 
   
   

Den otců a dětí - Sovinec 2003

sovinec1.jpg (22115 bytes)Noční tmou se drala plně naložená škodovka silnicí přes obec Sovinec. Čtyři páry očí pátraly po obrysech stejnojmenného hradu, na kterém nás očekávali organizátoři „Dne otců a dětí“ na Sovinci. Tuto akci každoročně pořádá Centrum pro rodinný život při Arcibiskupství Olomouc.
Projíždíme vesnicí a stoupáme silnicí vedoucí do tmy kopců, z které problikávají světla další vesnice. Opět zvoní telefon, chvilka zmateného dohadování a vracíme se na náves předešlé vesnice. Prý hrad je hned u cesty. Ať koukáme, jak koukáme, vidíme pouze pár domků, hospodu, kostel a zastávku autobusu. Vtom, ze tmy mezi kostelem a hospodou vychází postava, z které se klube p. Nágl, jeden z organizátorů akce. Srdečně nás vítá a vzápětí odvádí do tmy hradu za kostelem, kde za bránou, mříží, dvěma nádvořími a krkolomné stezce, opředené podivným labyrintem tyčí a provázků, plane oheň. U něj nám další účastníci nabízejí buřta k opečení a pivo k osvěžení.
Cesta dopadla dobře.
Spíme na zvláštní půdě, která nám silně připomíná půdu domečku na cvičáku. Také po zalehnutí hned lze vidět tři netopýry – oblíbený stav několika členů spolku. Ráno je pípání budíku (7,00) přijato s nevolí u tří čtvrtin osazenstva půdy, pouze já „hbitě“ vstávám a sápu se do vikýře, ze kterého na mne celou noc táhlo. Stojí to za to - mým očím se nabízí nádherný výhled na část hradu a okolí, a předznamenává kulisy a výhledy jenž nás očekávají.
sovinec2.jpg (20076 bytes)Úderem osmé hodiny již kmitáme po klikatině chodníků a schodů. Na ramenou a v náručí přenášíme vybavení na Horní hrad, kde pod věží stavíme jednotlivá pracoviště. Ještě ani není všechno hotovo, když v 8,30 hod. přicházejí první návštěvníci. Martin s vrozenou profesionalitou vybízí příchozí ke konverzaci, zatímco Dan spěšně odstraňuje z některých zbraní „náznaky“ rzi. Leontýna má připravenou lukostřelbu a já spěšně dokončuji improvizovanou terčovnici pro házení. Když je vše připraveno, zjišťuji že šípy, které se chystám opravit již cca 1 měsíc, přímo křičí o patřičnou péči. A tak zatímco se Dan, Martin a Leontýna věnují návštěvníkům, já se stejnými návštěvníkynechávám obdivovat při „výrobě“ šípů.
Při všem tom konání jsme jaksi zapomněli posnídat, což organizátoři hbitě napravili. A tak, v 10 hodin si pochutnáváme na horkém kafíčku a dojídáme, co kuchyň dala. Je to dobré, jen se příště musíme starat dřív. S plným žaludkem nám práce jde od ruky a teprve teď na nás začíná působit kouzlo prostředí. Romantická zákoutí hradu s kouzelnými výhledy do okolní přírody, spojená s pohostinností a srdečností Moravanů jsou elixírem vitality a dobré nálady.
Dan s Martinem se překonávají u zbraní, a přes dav lidí kolem nich je není ani vidět, nebýt občasné ukázky technik dvouručáku – při ní se diváci rádi rozestoupí.U lukostřelby Lída neúnavně vysvětluje techniku střelby z luku a odměňuje děti cukrátky z velkého kotlíku od organizátorů. Občas jsou obdarováni i dospělí, ale někteří pánové odměnu odmítají. Prý ji již dostali tím, že instruktorku lukostřelby dělá Leontýna.
sovinec3.jpg (23708 bytes)Před čtvrtou hodinou odpolední jsem s organizátory hodnotil výsledek akce. Na obou stranách vládne spokojenost. Naše s jejich servisem (zajištění, čaj a kafe na požádání, jídlo až na plac atd.), jejich s tím že jsme se věnovali lidem nepřetržitě celý den.
Závěr: Oboustranné přání uvidět se za rok znovu.
Tímto hodnocením ovšem akce nekončila, protože lidé chodili dál a jen rázný povel „Končíme!“ a připravené auto k nakládání (v 16,45) zajistili přípravy k odjezdu.
Jestli nám zde něco chybělo, tak to byli naši členové z Prostějova, Pavel a Franta. Jejich zásluhou jsme se mohli prezentovat na této akci. Žel, pracovní povinnosti jim znemožnili účast a tak doufám, že si to vynahradí na některé z chystaných spolkových akcí.
Cesta domů – na cvičák – proběhla ve skvělé pohodě s téměř povinnou návštěvou hospůdky „Na jízdárně“ v Slavkově u Brna. Skvělá kuchyně, dobrá společnost a radost z vydařené akce, byly příjemným závěrem tohoto dne. Do nočního Kladna dojela plně naložená škodovka pilotovaná Martinem, za podpory palubního managera zábavy Dana (obsluha přídavné zábavní techniky), spící Leontýnu a mou podřimující maličkostí. Vyložili jsme Leontýnu, složili materiál a ve stylu pánské jízdy jsme vkročili do dalšího dne.
(Jen pro zasvěcené: V neděli ráno se zrodil nový člen hejna netopýrů.)

Děkuji Danovi, Martinovi a Leontýně za jejich obětavost a nasazení. Jen ti, kteří znají naše aktivity na Křivoklátě vědí, co to znamená, dělat tuto akci ve čtyřech lidech.

Milan Babuka