titulek   titulek   titulek
   
 
Jméno: Heslo:
menu
 
 
English
S.E.B.U.
 
 
Další
 
 
Portál
 
Návštěvnost
 
Nyní on-line: 13,
přihlášeno: 0.
Partneři
 
Město Kladno
   
Pražské služby, a.s.
   
PALABA
   
GA.M.E.S.NET
   
 
Webmaster
 
   
   

Výprava Mrač - Křepenice

Pozvánka SHŠ Mračtí, na jejich akci s názvem „Witenbergovo mračení“, se časově a prostorově sešla s mým záměrem poznávání alchymistických zahrad jižních Čech. Tentokrát jsem si za cíl vybral vodní tvrz v Křepenicích, která patřila Jakubu Krčínovi, urozenému a statečnému rytíři z Jelčan a Sedlčan, pánu na Křepenicích a Obděnicích. Na výpravu se hlásilo více lidí, ale nakonec jsme jeli v sestavě Áj, Olina, David a já.

Mrač a bitva

Přestože Mračtí na své pozvánce slibovali mračení, tak jsme na výpravu vyráželi za svěžího letního rána a sluníčko nám dávalo jasně najevo, že s ním musíme počítat. Mrač nás přivítala (cca 8:30) hemžením stánkařů a podívanou na nácvik „bitvy“. Na začátku jsem vyhledal vedoucího SHŠ Mračtí – pana Berku, který nám dal jasně najevo, že je značně zaneprázdněný a to, že jsme se přišli podívat a podpořit jejich první akci, na něj žádný dojem nedělá. Přesto nám neurčitým pohybem a slovem nabídl: „Rozhlédněte se a pobuďte“.
Tak jsme pobyli a rozhlédli se. Vzhledem k tomu, že jsme nesnídali, vyjma Davida, který prý do sebe něco hodil, hledali jsme, kde mají co dobrého. Žel všude nás odbývali slovy, že tak asi za půl hodiny. Ta trvala jednou tolik. (Naštěstí se David podělil o sváču.)
Všichni víte o mém vztahu k historickým bitvám a žel moje výhrady se opět potvrdily. Vůbec pořadatelům těchto akcí neupírám zásluhy z pořádání tak náročných akcí. Stojí to vždy hodně nadšení, času a námahy – vždyť to sami známe. Ale i zde se opět projevily nedostatky opakující se na těchto akcích. Zásadní problém nastal tím, že plakát zve lidi na historickou šarvátku, která se má konat 26.7.2003 v 10,00 hodin. Viz obrázek.
Desátá hodina odbila a bitva žádná nebyla.Teprve teď, zneklidněni lhostejností šermířů a klidem organizátorů, kteří po ukončení průvodu účinkujících obcí (cca 40 osob) vyhlásili rozchod na pivo, jsme objevili program akce. Byl rafinovaně ukrytý na dovnitř otevřené bráně tvrze, do které chodili pouze organizátoři. Z programu se dovídáme, že údajná šarvátka má vypuknout až ve 14 hodin. Takže slibované mračení se dostavilo, ale na našich obličejích, způsobeno mlžením Mračských.
Celý program se zpožďoval minimálně o půl hodiny. Naštěstí si návštěvníci mohli prohlížet a nakupovat u stánků s celkem příjemným výběrem řemeslných výrobků. Po produkci hudební skupiny Myšáci – pěkné písničky, slabá aparatura, hezký hlas zpěvačky – jsme vydrželi čekat již jen na „módní prohlídku“, která zklamala nejen Davida, který se na ni těšil, ale i nás. Byla to pouze neumělá reklama agentury Johanka s bídným komentářem a přednesem.

Co říct k ostatnímu?
Nácvik bitvy mi přišel bez elánu, kostýmy účinkujících celkem ušly, některé byly dokonce velmi dobré. Do těch kostýmu chybělo pouze chování dle postavení nositelů. Bylo evidentní, že bavit se přišli oni, a že návštěvníci je valně nezajímají. Také bodání zbraní hrotem do země nevypovídalo o dobrém vztahu ke zbrani. O šermu a akcích boje z neumělých náznaků při nácviku bitvy nemůžu nic říci. Nedělám si však iluze. Ke shlédnutí byla velmi slušná kolekce palných zbraní. Žel ukázky střelby jsme se z časových důvodů rozhodli oželet.
Vím, že při první akci se vyskytne mnoho nečekaných problémů a tak věřím, že Mračtí v příštím roce mnohé zlepší a bude se na co dívat.

V souvislosti s touto akcí vidím dvě možnosti, kterými by jsme se měli v rámci Spolku zabývat. První je, jak prezentovat Spolek, aby se SHŠ nepletly a nezvaly nás na bitvy jako účastníky. Druhá je, akceptovat takovéto akce, ale v rámci doprovodného programu (ukázky, střelba, zbraně, atd.). Tento program vesměs na těchto akcích chybí.

Bezejov

Když jsme "sklepali na Mrač prach našich střevíců", vedla naše cesta na Bezejov. Starší členové Spolku vědí, o co jde, ale teď informace pro nováčky. Dva zajímaví lidé, skvělí nadšenci, Lany a Jana, se rozhodli přebudovat starý mlýn v Bezejově na sídlo dle svých představ. Pohledem na snímky zpřed čtyř let zjistíte, že již tehdy to vypadalo dobře. Dnes je to ovšem již téměř špičkové a pořád se to lepší. Nesmazatelný ráz tomu všemu dává Jana svou skvělou prací s kamenem. „Jano – kamenice, svůj klobouk smekám a šíji skláním před tvou prací a nadáním.
Po domluvě s Lanym jsme se shodli, že by bylo možné uspořádat na Bezejově podzimní seminář. Cena semináře by byla doprava, jídlo sebou a chuť udělat místo rozcvičky kus práce. Předpoklad asi tak dvě hodinky na den. Když se to dověděl David, jeho slova zněla: „To by chtělo alespoň na týden.“ Já bych to viděl tak na Pá, So, Ne, Po. Tak co vy na to? Jdeme do toho?

Zastávka v Bezejově byla vskutku krátká i když nanejvýš příjemná. Nebyli jsme ohlášeni a naše cesta vedla dál.

Červený hrádek

Bylo poledne a u některých členů výpravy se probudil hlad. Po několika neúspěšných hospůdkách nás ve svém příjemném prostředí přivinula hospůdka na náměstí Kosovy Hory.Osazenstvo bylo přívětivé, jídlo dobré až výtečné, až na to servírka, okouzlena naší společností, mi opomenula přinést kávu (na co si již začínám zvykat) a tatarku. Po této jinak žádoucí a dobře strávené siestě, vedla naše cesta dál zvlněným krajem Sedlčanska. V ohbí cesty se nám najednou nabídla lákavá scenérie. V pozadí všední krajiny vyplula na krátký okamžik scéna jak z pohádky.V krajkoví zeleně se tyčily červené věžičky zámku. V pozadí načepýřených mraků, s okny modré oblohy a zářícími pruhy slunečního svitu měl tento obraz hodnotu pozvánky, která se neodmítá. My ji přijali a po krátké chvíli se ocitli před branou Červeného hrádku.
Žel, tato brána byla uzavřena, hlídaná moderním bezpečnostním zařízením (dva vlčáci, kteří uměli štěkat i na povel). Tak jsme nafotili alespoň snímky exteriéru bývalé vodní tvrze. Při tom vyšlo najevo, že Červený hrádek je obklopen velmi půvabným romantickým parkem s rybníky a potůčkem. Citlivá ruka zahradníka zde vytvořila místo vhodné k inspiraci, snění, odpočinku a relaxaci. A také k focení.
Poznámka na okraj: Vzhledem k tomu, že se této výpravy zúčastnili 4 osoby a 3 digitály, získali jsme slušný obrazový materiál. Tento fakt David akceptoval na Mrači, i když měl drobné poznámky. Ovšem na Červeném hrádku jsme již obdrželi, já a Olina, titul paparazini.Byl z nás tak nadšený, že v tom klid budícím prostředí málem usnul. Áje toto prostředí také zaujalo a navrhl zahrát si zde petanque. To částečně probralo i Davida.
Hra probíhala ve znamení objevování jejích možností a také v objevování záludností terénu. V závěru urputného a vyrovnaného boje Olča skvělým hodem na velkou vzdálenost odrazila mou kouli z vítězné blízkosti prasátka a tím zajistila vítězství dvojice Áj – Olina. (Viz. obrázky.) Po petanquovém duelu měli opět slovo paparazini. Na břehu rybníka ukrývala kachna své mladé. Pak následovala již jen cesta do Křepenic.

Moderní zabezpečovací systém

Křepenická vodní tvrz.

Projíždějíc Sedlčanskem, vás můžou zaujmout výrazné prvky krajiny, kterými ji člověk přetvářel a zároveň se s ní snažil splynout. Zůstalo zde hodně starých statků, ke kterým vedou úvalové cesty roubené kameny z polí. Na jejich rozcestích se tyčí muka a cesty sami se klikatí mezi poli, remízky a stinnými malými rybníčky. Pečeť této krajiny se vám otiskne v duši příslibem harmonie a jistoty.
Při hledání Křepenické tvrze vás neuchvátí ani nezaujme její obrys na obzoru, ani náznak dominantní věže, apod. Po vjezdu do Křepenic jsme viděli jen pouhou obyčejnou vesnici. O to větším dojmem zapůsobil první pohled na tvrz, který se objevil za jednou ze zákrut.
Nebyl to dojem mohutnosti, impozance či umělecké působení architektury. Zde vás zasáhne vyváženost, kompozice prostředí s elegancí a účelností. To vše je harmonicky propojeno s krajinou.
Prošli jsme přístupovou cestou s obavou, že nám nezbude nic jiného, než se opět pokochat pouze pohledem zvenčí. Malá vstupní branka však byla odemčena. Jak klidně jsem ji otevíral, tak bleskově jsem ji přibouchl. Běžící štěkající vlčák mi jinou možnost nedal. Po zvážení několika detailů jsem branku opět otevřel a s mladým psem se spřátelil. Tím se nám otevřela cesta do tvrze, k jejímu současnému majiteli, k interiérům (kam není běžně přístup) a pohledu na snahu tuto památku zrestaurovat a zachovat.
Křepenická tvrz sloužila v blízké minulosti jako statek. Po její rekonstrukci však přibude další památka na naší minulost a na skvělého člověka – Jakuba Krčína, jeho dílo a dílo jeho současníků. (Doporučuji přečíst si knížku pana Josefa Dolejšího PhDr. „Alchymistické zahrady Čech“.)
Po skončení prohlídky tvrze se ostatní účastníci výpravy věnovali na hrazení přístupové cesty četbě kapitol uvedeného díla, které se týkaly Jakuba Krčína a jeho působení. Mě lákalo ústraní a prozkoumání nejbližšího okolí tvrze. Zkusit si představit původní podobu tvrze ve spojitosti s okolím a záměry urozeného pána a statečného rytíře Jakuba Krčína, bylo pro mě zajímavým esoterickým prožitkem. Věřím, že se na tato místa ještě vrátím, a že úcta, kterou chovám k dílu našich předků, bude ještě víc umocněna úctou k současníkům, kteří o tuto památku pečují.

Návrat

Unaveny prožitky, cestou a sluníčkem, nás škodovka odvážela ke Kladnu. Cesta zpět byla korunována příslibem zajímavého večera, kdy u Dana měla být sešlost lidí ze Spolku a bavit se shlédnutím videosnímku „Goblínek“ a britského historického filmu „Soupeři“. „Goblínek“ pobavil a „Soupeři“ ve mně osvěžili staré vzpomínky a inspirace. V nadšení mě opět uvedla scéna a atmosféra souboje se šavlí na koních.
„Excelentisimo !!!“

Tolik ve zkratce k výpravě Mrač – Křepenice.
Již se chystá další, neméně poutavá výprava.

Milan Babuka

(veškeré obrázky se po klinutí zobrazí ve zvětšeném náhledu)